Naše první mimčo

Takže kdy že jsme vlastně zjistili, že čekáme našeho Emánka ( pro nezasvěcené- to je "pracovní název" pro naše mimčo :-) ) ?!

Bylo to přibilžně poslední týden v červnu. Jenda z toho byl nadšený! Já taky, ale musím přiznat, že jsem měla obavy, které mě doteď neopustily! Jelikož mám ještě rok na VŠ, tak jistě chápete!

Na test jsem šla přibližně po týdnu. Tam mě čekalo dosti nemilé "překvapení" a ztracení veškerých iluzí ! "Můj gynekolog"  mi řekl, ať neplaším, že to jistě bude jen porucha, ale já si byla těhotenstvím víc jak jistá! Nechtěl mě ani vyšetřit, ale já ho div neprosila na kolenou, aby to udělal! Vyšetřil mě tedy, a řekl způsobem mouchy snězte si mě , "Nic tam není". Přiznávám, že jsem byla zklamaná! No ale nedala jsem se a žádala jsem ještě ultrazvuk. To už ho vyloženě "namíchlo". Udělal ho a s jistou nelibostí mi sdělil " Jo něco tam je". A to už bylo dost i na mě! Ptala jsem se ho co to "NĚCO" je?! Řekl, že těhotná asi jsem, ale že mě na krev nepošle, protože to stejně nedonosim. V té době jsem si řekla a dost! Takový přístup by neměl mít!

S přítelem jsme měli naplánovanou dovču do Norska! Jeli jsme. Já se před tím objednala k jedné známé gynekoložce s tím, že mě vyšteří až přijedeme.

Z dovolené jsme se vrátili 6.8.2006. Byla jsem objednaná na 10.8.2006. Mezi tím mi začalo být už i špatně od žaludku, což jsem si říkala , že to MUSÍ být přeci těhotenské příznaky!

Na první poradnu jsem si "vynutila" přítomnost Jendy! Tak nějak psychická podpora no! A jak se i později ukázalo, tak to byla přítomnost více než nutná! Když jsme čekali než na nás přijde řada, tak jedna známá sestřička navrhla, že bych mohla jít na ultrazvuk podívat se na naše mimčo! Samozřejmě, že jsme neodmítli! Vzali nás přednostně. Dr. Kočí mi ukazoval našeho Emánka, ukazoval nám jak mu bouchá srdíčko a můžu říct, že lepší zážitek jsem nikdy neměla! Samozřejmě jsem , jako každá mamina ,přecitlivělá a tak jsem začala brečet! Jenda mě držel za ruku a bylo vidět, že ani on není takový "tvrďák" jak se některým zdá!  To našemu Emánkovi bylo 8 + 3 tt.

No a pak se stalo něco na co v životě nezapomenu. Dr. mě vyšetřoval dál. A pak mi říká, že mám v bříšku ještě jedno mimčo! Bohužel už ne v děloze, ale zřejmě ve vejcovodu :-( Následoval jiný výbuch pláče..teď ze šťastného v nešťastný! Věděla jsem, že to druhé nedonosím a i osud našeho Emánka byl nahnutý!:-( Málokteré těhotenství vydrží narkozu! Tak následovala laparoskopická operace a hodiny strachu, než budu muset jít na ultrazvuk! Musím moc poděkovat Jendovi, za to , že celou dobu byl se mnou a podporoval mě! Za což jsem mu neskutečně vděčná!!

Na ultrazvuk jsem šla s obavou a strachem, zda to bude OK! Náš Emánek je snad andílek! Vydržel to! Srdíčko mu bušilo jak o život a já opět brečela! Toho drobečka nejde nemilovat už teď!

Po 3. dnech jsme s Emánkem odešli domů, kde na nás už čekal Jenda! Na rekonvalescenci jsme odjeli k babičce na Ptýrov! Tam jsme nabrali 3kg a je nám zatím fajn.

Míša